Biocentrum

Regionální biocentrum Soutok Svratky a Svitavy

Člověk a příroda

Člověk svou činností intenzivně mění krajinu přibližně posledních 10 tisíc let. Kultivuje ji a vytváří mozaiku ploch, která dohromady dává skládanku jeho materiálních a estetických potřeb. Přispívá tak k různorodosti krajiny, zároveň tím však i nechtěně omezuje životní prostor některých druhů rostlin a živočichů.  Volně žijící organismy, tedy hlavně rostliny a živočichové, potřebují svůj životní prostor – niku, kde mohou růst, rozmnožovat se a migrovat z místa na místo.
Posledních dvacet let se tak u nás vytváří síť ÚSES – Územní Systém Ekologické Stability. Projektanti vytipovali místa, kde jsou životní podmínky pro volně žijící organismy optimální. Ta nazýváme biocentra.
Biocentra a biokoridory jsou budovány v místech, kde nejsou vhodné životní podmínky pro volně žijící organismy. A to je i případ regionálního biocentra Soutok Svratky a Svitavy.

Olympia park

V roce 2007 vznikl nápad spojit připravované biocentrum Soutok Svratky a Svitavy s krajinářským parkem, který by volně navazoval na nákupní a zábavní centrum Olympia. Vznikl tak prostor pro rekreační a sportovní aktivity, které nejsou v rozporu s principy utváření územních systémů ekologické stability. Část prostoru tu je věnována člověku a jeho potřebám a část přírodě.
Pro realizaci celého díla byla vybrána kombinace zahradnických a lesnických technologií. Ty zahradnické spočívají v dokonalé přípravě půdy a vysazení vzrostlého stromu ve stáří 10 a více let, který bude individuálně ošetřován, nebo v položení travního koberce v části vyhrazené pro rekreační a sportovní aktivity. Lesnické technologie tu můžeme najít v podobě tzv. oplocenek – oplocených ploch, kde jsou vysazeny stromy ve stáří 1 až 3 roky. Jsou tu ale vysázené velice hustě. To proto, aby mohly zpočátku úspěšně růst. Postupně budou vybraní jedinci odstraněni. Překáželi by totiž ve vývoji ostatním a časem by vznikla zakrslá houština, ve které by, kromě oněch stromků, nic nerostlo a pro ostatní organismy včetně živočichů by to byl těžko obyvatelný prostor. Kácení tak nepředstavuje nic negativního, jak se mnozí domnívají. Tyto procesy probíhají přirozeně i v přírodě, ale ve velmi dlouhodobém měřítku a pro běžného člověka jsou jen těžko rozpoznatelné. Celé území bychom mohli teoreticky ponechat přírodě, aby si sama poradila. Trvalo by to však velice dlouhou dobu, řádově stovky let.
Na území parku jsou podmínky pro vznik několika typů lesů, které jsou pro jižní Moravu charakteristické (jako např. lužní les, smíšené doubravy nebo teplomilné doubravy) a které jsou popsány níže. Kromě toho zde rostou luční květnaté trávníky. Ty jsou sice vázané na činnost člověka v podobě kosení nebo pasení hospodářskými zvířaty, ale poskytují životní prostor mnoha druhům rostlin, hmyzu a drobných živočichů.