Topol bílý, Populus alba L

Topol bílý je jedním z našich největších stromů. V dospělosti dosahuje výšek přes 40 m s průměrem kmene do 2 m. Přesto, že roste velice rychle (jako všechny naše topoly), dožívá se i poměrně vysokého věku kolem 250 let. Většina našich topolů a jim příbuzných vrb jsou totiž relativně krátkověké dřeviny, které se dožívají max. 100 let. Linda, jak se jinak také topolu bílému říká, je typická svým svítivě bílým až stříbřitým olistěním a zbarvením letorostů, které je patrné zvláště při rašení. Kůra je stříbrnošedá a až do pozdního věku zůstává hladká. Jako všechny topoly je i topol bílý dvoudomý – samčí rostliny mají jehnědy, květy samičích rostlin v létě dozrávají ve velké množství vatovitě ochmýřených semen, která se pak rozlétavají na veliké vzdálenosti.
Topol bílý je typickým zástupcem tzv. měkkého luhu, kde roste spolu s topolem černým a vrbou bílou. Velice dobře snáší zaplavení. Najít ji však můžeme i na sušších stanovištích. V ČR se vyskytuje přirozeně pouze v dolnomoravském a dyjskosvrateckém úvalu. Výskyty v Čechách jsou pravděpodobně druhotné.
Dřevo je lehké, ale málo pevné a trvanlivé. Kůra a pupeny obsahují glykosidy populin a salicin, které se používají při onemocněních močového měchýře.

Zpět